Podzimní mlha se přelévá po hladině Vltavy jako mléčná pěna. Sedí v otevřených dveřích rezavé maringotky, v rukách tiskne hrnek. Stojí k němu zády na dřevěném molu, dýchá do prokřehlých dlaní. Nervózně přešlapuje. Krátká sukně, bavlněné punčochy, kožená bunda. Odloží kafe vedle sebe a vytáhne se do stoje. Je čas. Nevidí ho. Vyděšeně nadskočí, když se dřevěná prkna zhoupnou pod jeho vahou. Bezděčně couvne blíž ke studeným hlubinám. Na okamžik si pohlédnou do očí. Ještě dva kroky. Pokyne jí dlaní směrem ke druhému břehu. Ona se rozpačitě usměje. Pak nastoupí do člunu. A on za ní. Charón. Převozník.