„Léta praxe v redakcích mi pomohla posílit mé spisovatelské sebevědomí a rozhodla jsem se konečně něco dotáhnout do konce,“ říká rumburská rodačka a autorka nově vydaného románu Dagmar Česká
Jelikož se nestává každý den, že někdo z našeho malého města napíše knihu, považovali jsme za nutné dát o tomto počinu vědět široké veřejnosti. A o kom je tedy řeč? Mnozí z vás znají Dagmar Českou spíše pod jejím rodným příjmením Šimonová. Dáša je rumburská rodačka, které před několika dny vyšla kniha – konkrétně román UTEČ! O její nové knize, životě ve výběžku, práci v Praze a dalších zajímavostech se rozpovídala v rozhovoru pro Rumburské noviny.
Mohla byste se čtenářům v úvodu představit? Jaký máte vztah k Rumburku a Šluknovskému výběžku?
Od narození až do osmnácti let jsem žila ve Filipově, do školky, školy, umělecké školy a na gymnázium jsem pak chodila do Rumburku. Díky střední škole mám přátele v podstatě z celého výběžku. I když jsem vlastně odjakživa toužila se z naší „samoty u lesa“ přestěhovat do velkého města, moc ráda na ta léta vzpomínám. Nakonec jsem došla poznání, že nejsem tvor velkoměstský, a tak i když mám Prahu už nějaký ten pátek v občance, bydlím na jejím okraji, který připomíná spíš menší město. Silný vztah mám především k přírodě severních Čech, protože mě rodiče neustále brávali na výlety do skal a lesů.
Co vás vedlo k sepsání a vydání knihy? Bavilo vás psaní odjakživa?
Nevím, jestli bych to ještě dohledala, ale pamatuji si, že jsem třeba jako dítě nutila kamarádku, abychom si hrály na spisovatelky a za odpoledne napsaly „román“. Kromě jednoho čestného uznání ve varnsdorfské soutěži Drápanda (v roce 2001) jsem si ale psala jen do šuplíku. Pak jsem nastoupila na vysokou školu – ČVUT, Fakultu stavební – a vypadalo to, že se šuplík bude plnit dál. Asi ve třeťáku jsem zjistila, že ten obor není ve své praktické rovině pro mě úplně to pravé ořechové, ale protože jsem šprtka, nepřipadalo v úvahu odejít a školu nedodělat. Celkem rychle se mi povedlo situaci vyřešit – začala jsem o stavebnictví a architektuře psát. Léta praxe v redakcích mi pomohla posílit mé spisovatelské sebevědomí a rozhodla jsem se konečně něco dotáhnout do konce.
O čem vypráví román s názvem UTEČ!?
Jeho hlavní hrdinkou je čerstvě dospělá dívka Hanna, která se velmi impulzivně rozhodne vyrazit na takový roadtrip po východním pobřeží USA, aby se omluvila svojí nejlepší přítelkyni. Přestože se může na první pohled zdát, že jí v životě nic nechybí, potřebuje zjistit, kdo opravdu je a co chce. Cestu jí zkříží „banda“ tří motorkářů, kteří jí pomohou dostat se ze svízelné situace a sled okolností je potom donutí absolvovat cestu společně. Za každou kapitolou následuje takzvaná „Mezihra“, tvořená nejprve zápisky z deníku Hannina strýce, později se v nich rozkresluje komplikovaná minulost Jaye, jednoho z motorkářů. Snažila jsem se o dynamický příběh, který odsýpá, zároveň se ale kniha pouští i do několika vážných témat, jako je vězeňský systém, domácí násilí, manipulativní chování nebo homosexualita. Ze zpětných vazeb, které zatím mám, se mi povedlo splnit minimálně tu první část, protože se kniha prý čte „jedním dechem“.
Děj knihy je zasazen do americké přírody, proc právě tam?
Jsem Spojenými státy a zejména jejich přírodou dlouhodobě fascinovaná. A když se mi v hlavě začal odvíjet příběh Hanny a Jaye, bylo to prostě zasazené tam a já jako pouhý vypravěč jejich osudů jsem s tím nemohla nic moc dělat. Mám už ale další nápady a témata, na kterých pracuji, a ty se Čech týkají a budou se tu také odehrávat. Třeba takovou malou sondu do života úplně obyčejného českého člověka představuje moje povídka Zásadovej chlap, která vyjde letos na podzim po boku mnoha šikovných českých autorů v knize Poslední uzel. Rozhodně chci v budoucnu zúročit i svou znalost Českého Švýcarska a svou lásku k němu.
Příběh hlavních postav je zcela vymyšlený, nebo jste čerpala z vlastních zážitků?
Příběh je smyšlený, ale postavy řeší situace, které jsou značně univerzální napříč celým světem. Ale z vlastních zážitků jsem samozřejmě také čerpala – myslím, že nejde napsat kniha, do které by autor nedal něco ze sebe. Třeba už to, že Hanna je taková ta hodná holka, co dělá všechno hlavně tak, aby bylo spokojené její okolí, je dost autobiografický rys.
Kde si můžeme knihu koupit či objednat?
Knihu vydalo nakladatelství Fragment, které patří pod Albatros, takže je v celostátní distribuci – nejlépe tedy u svého oblíbeného knihkupce.
Plánujete v budoucnu vydat další knihu?
Určitě. Jen nevím, kdy přesně, protože jsem aktuálně na mateřské dovolené se dvěma dětmi a nějak se mi nedostává čas. Do románu UTEČ! jsem se snažila vpravit poměrně velké množství reálií a to zabralo spoustu času na rešerše. Aktuálně pracuji na takovém volném pokračování, kde by se některé linky měly ještě dokončit, přestože do příběhu vstoupí nové postavy – to znamená, že se budeme opět pohybovat mimo naše hranice.
Jaké autory a žánry knih máte ráda vy osobně?
Dlouhodobě miluji tvorbu Stephena Kinga, jeho styl psaní, způsob, jakým umí budovat napětí a překvapení, která si nechává až do poslední věty. Jeho kniha O psaní je takovou mou spisovatelskou biblí. I když už je mi přes třicet, nepohrdnu dobrou YoungAdult knihou (třeba John Green, Theo Addair), ráda si přečtu napínavý thriller nebo detektivku – z poslední doby se mi vybavuje třeba výborná Paganiniho smlouva od Larse Keplera – a také tzv. Odeonky, tedy knihy od nakladatelství Odeon. Tady je mou srdcovou záležitostí bichle Malý život od Hanya Yanagihary. Nevyhýbám se ani českým autorům, jako je Hana Andronikova, Marek Epstein nebo Petra Soukupová. Z těch (zatím) méně známých jmen mohu doporučit i tvorbu mojí skoro jmenovkyně Dagmar Digma Čechové a pro vyznavače romantických příběhů třeba autorku Petru Lejskovou Langovou.
Nepřemýšlela jste například také o nějaké besedě, kde byste lidem vaši knihu představila? Rumburští občané by jistě městskou knihovnu rádi navštívili, obzvlášť proto, že jste vlastně tak trochu „naše“.
Touhle otázkou mi krásně nahráváte. Přemýšlela a ráda bych nějaké to autorské čtení a autogramiádu zorganizovala. Jsem introvert, takže je to pro mě trochu vystoupení z komfortní zóny, ale hrozně se těším na setkání s lidmi, kteří věnovali svůj čas přečtení mého díla a třeba se jim i líbilo. Pokusím se všechno domluvit a avízo o jejím konání bude určitě na mých stránkách dagmarceska.cz nebo na sociálních sítích Facebooku a Instagramu.
Rozhovor připravila Petra Jakouběová.