„Posílám to dál“ – kousek dobré nálady a trochu štěstí navrch

Hlavně mi do toho, opičáci, nešlápněte alespoň 10 sekund, než to vyfotím…Rózo!!!

Jak už to tak bývá, spojilo se více věcí, které mě přivedly k tomuhle zamyšlení. Spouštěcím mechanismem byl ale jednoznačně komentář pod mým posledním příspěvkem, který se právě o mechanismu „pošli to dál“ zmiňoval 😉 Díky za něj!

Včera jsem ve chvíli volna projížděla Instagram a koukala se na různá přání k Vánocům a nejvíc mě zaujal Kazma, který zase předvedl něco, co mě chytilo za srdce. Mám to tak s Kazmou často. Pro mnoho z vás, kteří ho sledujete, zřejmě nemusím zmiňovat, ale pro pochopení mého myšlenkového pochodu je nutné jeho štědrovečerní akci vysvětlit. Rodiče devítileté holčičky mu poslali vyfocený její dopis Ježíškovi a žádali ho o podepsanou fotku, kterou by jí mohli dát po stromeček. Pod vlivem svého oblíbence si totiž přála, jak sama napsala, oproti ostatním rokům, kdy chtěla soustu „kravin“, aby jejím dárkem bylo pomoci třeba dětem v dětském domově, protože opět, jak sama psala, tomu zatím moc nerozumí a vlastně neví, kde by to bylo nejvíce potřeba. Jako malé „sobecké“ přání připojila, že i když ví, že to není možné, chtěla by potkat Kazmu naživo. A protože Kazma je Kazma, skutečně se u nich na Štědrý večer objevil a to její „nemožné“ přání splnil.

Sleduju Kazmu už hodně dlouho, dávno před tím, než začal spoustu svého úsilí věnovat dobročinnosti, a vždycky jsem ho hrozně obdivovala. Je mi už ale tolik kolik mi je a není to taková ta bezbřehá láska, kterou dokáže svého oblíbence milovat devítiletá holčička. Moje zkažená duše už pochybuje, hodnotí, nevěří… Až včera mi došlo, jak strašně velký vliv může a hlavně má jeho konání na fanoušky všech věkových kategorií, které díky své činnosti nasbíral. A jak pozitivní ten jeho vliv je. Že dokáže přimět devítileté dítě, aby si k Vánocům přálo pomoci někomu jinému. A že tu její lásku dokáže odměnit takovým ohromným gestem, jako je jeho osobní návštěva zrovinka v takový den v roce. Jakou ohromnou moc influenceři mají a k jakým úžasným věcem (samozřejmě ne vždy) ji používají. Sama jsem si neuvědomovala, že možná i já svým konáním – třeba psaním knih nebo úplně obyčejných článečků – formuji něčí vnímání světa, motivuji a možná i bavím. A že i když mi to snad někdy přijde úplně hloupé, i takový pidi vliv má smysl a musí se s ním zacházet obezřetně.

K tomu ten krásný komentář, který mi napsala obdivovatelka mé knihy, k tomu zpráva od sestřenice, která k nám jela minulý týden na návštěvu a po cestě obdarovala malým příspěvkem bezdomovkyni, jejíž štěstí – a znovu cituji – mělo mnohem větší hodnotu, než jakou měla darovaná mince. Prostě a jednoduše tím vším chci říct, že princip „Pošli to dál“ funguje. Možná ne vždycky, možná ne úplně, ale i kdyby jednou ze sta, má to cenu. Mě teď soubor zmiňovaným zážitků neuvěřitelně zpříjemnil Vánoční svátky a popohnal mě k tomu, abych sedla k počítači a pokusila se kousíček té dobré nálady a odhodlání „Poslat dál“.

Takže dělejte, co vás baví a dělejte to pořádně. Dejte do toho srdce. Buďte k sobě vzájemně laskaví, a když už máte dobrý den, zkuste alespoň kousíček toho štěstí předat i někomu jinému. Stojí to za to a má to cenu ;).

This Post Has 2 Comments

  1. KK

    Krásně napsané a mluvíš mi z duše! Zrovna včera jsem měla, po shlédnutí Kazmova „instáče“ a utření slzičky, podobné myšlenkové pochody;)

Napsat komentář: KASTLER2342 Zrušit odpověď na komentář